Geobuňky

Geobuňkové systémy moderního typu byly vyvinuty v sedmdesátých letech minulého století pro budování silnic a nouzových letišť na neúnosném podloží a za nepříznivých klimatických podmínek. Bylo zjištěno, že umístění tenkého geobuňkového hrazení vyplněného zrnitým materiálem poskytne značně větší únosnost než do té doby používané jiné technologie. Nejvhodnějším materiálem pro výrobu geobuněk je z hlediska pevnosti, trvanlivosti, jednoduchosti manipulace a ceny vysokohustotní polyetylén (HDPE).

Geobuňky se používají pro stabilizaci, zlepšení základových podmínek, vyztužování a jako protierozní prvek např. pro zadržení částic zemin, kořenů nebo malých rostlin při zemních a stavebních pracích a především na namáhané břehy nádrží a toků.

Stabilizace podkladních vrstev a podloží

Vrstva kameniva roznáší působící zatížení a tím snižuje napětí působící na podložní vrstvy pod kritickou hodnotu. Geobuňky díky omezení vodorovného pohybu kameniva v geobuňkách roznáší zatížení na větší plochu podloží a dosažené výsledné působící napětí je nižší. Pro výplň geobuněk lze za účelem stabilizace podloží využít s přihlédnutím k jejich specifickým vlastnostem  i jiné materiály než kamenivo.

Protierozní ochrana

Zatímco ozelenění poskytuje mírnému svahu cenově efektivní řešení, geobuňky zajišťují ekonomické řešení pro obtížné erozní podmínky. Výplňový materiál je chráněn buňkou samotnou a tudíž ochráněn proti přemisťování. Pokud je geobuňkový systém umístěn na dně či bocích řečišť a silničních násypech, ochrání svah proti poškození vodní erozí.

Opěrné konstrukce

Z geobuněk lze vytvářet i opěrné konstrukce velmi strmých svahů. Geobuňky v takových konstrukcích působí jako výztužný prvek a pokud je pro výplň použito kamenivo, zajišťují svislou drenáž. Opěrné konstrukce se však nejčastěji vytváří vyplněním buněk lokálním materiálem ze staveniště, čímž se eliminují poměrně vysoké náklady na pořízení vlastních geobuněk.