Obecně můžeme geosyntetika rozdělit do šesti hlavních skupin: geotextilie, geomříže, geosítě, georohože, geomembrány a geokompozity. Každý výrobek z těchto skupin plní v konstrukci jistou nezaměnitelnou funkci, kdy se stává nedílnou součástí navrhované konstrukce. Vzhledem k rozsáhlosti problematiky použití a návrhu geosyntetických výrobků bude tento článek věnován pouze skupině geotextilií.
Ve stavebnictví plní geotextilie primárně funkci separační, filtrační a ochrannou. Podmínečně vhodné jsou pak geotextilie pro funkci stabilizační, výztužnou, drenážní a protierozní. Vlastnosti geotextilií, které ovlivňují způsob jejich užití v konstrukci, jsou odvislé především od druhu a kvality použité základní suroviny a od technologie výroby. Jakou geotextilii tedy vybrat pro požadovanou funkci?
Geotextilie a jejich využití ve stavebnictví
Geotextilie jsou stavební výrobky, tedy výrobky určené k trvalému zabudování do staveb. Počátky jejich používání sahají do sedmdesátých let minulého století, kdy se geotextilie začaly zabudovávat do těles pozemních komunikací. Za dobu své existence prošla tato skupina geosyntetik patřičným vývojem a dnes se již tyto masivně používají v řadě aplikací a to nejen v dopravním ale i pozemním, inženýrském, podzemním či vodohospodářském stavitelství.
Ve stavebnictví plní geotextilie primárně funkci separační, filtrační a ochrannou. Podmínečně vhodné jsou pak geotextilie pro funkci stabilizační, výztužnou, drenážní a protierozní. Vlastnosti geotextilií, které ovlivňují způsob jejich užití v konstrukci, jsou odvislé především od druhu a kvality použité základní suroviny a od technologie výroby.
Typy geotextilií
Kvalita a druh použité výrobní suroviny ovlivňují především odolností charakteristiky např. odolnost chemická, biologická či odolnost proti povětrnostním podmínkám. Z ekonomických důvodů (cena základní suroviny) se ve stavebnictví používají geotextilie vyrobené z polyesterových nebo polypropylénových vláken, protože nabízí nejlepší poměr mezi cenou a výkonem. Vzhledem k tomu, že se v současnosti klade stále větší důraz na ekologickou stránku, přicházejí postupně na trh textilie vyrobené ze 100% přírodních vláken (ekotextilie) nebo ze směsi druhotných surovin. Nicméně tyto zpravidla nedosahují požadovaných mechanických či hydraulických vlastností a jejich použití je tímto do značné míry omezeno.
Z hlediska technologie výroby rozlišujeme podle národní pobočky International Geosynthetics Society tři hlavní typy geotextilií:
- tkané geotextilie – skládají se ze dvou řad souběžných vláken (nití) propletených v pravých úhlech do tkaniny tak, aby vytvořily vzájemnou pravidelnou soustavu
- netkané geotextilie – skládají se z vláken uspořádaných do nepravidelné struktury, vyrobené zpevněním konstrukčních prvků mechanickým nebo fyzikálně chemickým způsobem, popř. jejich kombinací
- pletené geotextilie – skládají se z nití vytvarovaných do oček vzájemně provázaných případně s použitím dalších vazebních prvků, uspořádaných do sloupků a řádků
Je třeba mít na paměti, že každý typ geotextílie má z titulu technologie výroby a následných úprav rozdílné mechanické či hydraulické vlastnosti. Z tohoto důvodu je nutné důkladně definovat všechny okrajové podmínky a požadavky, které musí být v konstrukci dodrženy tak, aby daný typ geotextilie plnil svoji funkci po celou deklarovanou životnost konstrukce a nebyla tím ovlivněna její spolehlivost a bezpečnost. Dále jsou uvedena naše doporučení pro užití geotextilií v daných aplikacích včetně doporučení vhodného typu.
Nejčastější funkce, kterou geotextilie plní v zemních konstrukcích, je oddělení vrstev zemin rozdílných vlastností. Při návrhu je nutné zvážit zejména maximální velikost zrn, jejich tvarový index, technologii sypání materiálu a tuhost podloží. V závislosti na maximální velikosti zrna zásypu je hlavní sledovanou hodnotou mechanická odolnost proti protlačení, proto standardně doporučujeme dodržení následujících hodnot:
| Velikost zrn | Min CBR |
|---|---|
≤ 16 mm | 2 000 N |
≤ 32 mm | 4 000 N |
≤ 63 mm | 6 000 N |
≤ 125 | 8 000 N |
> 125 mm | 10 000 N |
Současně s požadavkem na hodnotu mechanické odolnosti proti protlačení by měl být splněn požadavek na minimální hodnotu propustnosti ve směru kolmém na geotextilií 15 l/m2s. Pro separační funkci lze použít jak geotextilie tkané, tak i geotextilie netkané.
Kromě separace jednotlivých vrstev musí být geotextilie schopna umožnit bezpečný průchod vody souvrstvím, aniž by došlo k přílišnému zvýšení tlaku vody v pórech zeminy při současném zabránění unášení drobných částic do chráněné vrstvy. Tyto požadavky se zpravidla posuzují současně.
Z hlediska funkce filtrační je vhodnější použití geotextilie tkané, která umožňuje vznik tzv. zeminového filtru, kdy na styku zeminy s geotextilií vznikne struktura větších zrn zeminy vytvářející přirozenou clonu pro menší zrna. V tomto systému tak může voda protékat skrz geotextilii s minimálním rizikem její kolmatace. Naproti tomu netkaná geotextilie se díky malým průlinám časem zanáší, protože malé průliny v geotextilii zpomalují rychlost vody v zeminovém souvrství a způsobují tak usazování jemnozrnných částeček (kalu) na povrchu geotextilie – tím je omezena její filtrační schopnost. Pro zajištění filtrační funkce musí navrhovaná geotextilie splnit (dle TP 97 Geosyntetika v zemním tělese pozemních komunikací) kritérium propustnosti, kritérium zadržení a zabránění ucpání.
Při návrhu geotextilie pro ochrannou funkci je nutné zohlednit především citlivost chráněné konstrukce na porušení, druh použitého zásypového materiálu, technologii zasypávání a schopnost geotextilie absorbovat účinky od zasypávané zeminy. Z tohoto titulu jsou jednoznačně vhodnější geotextilie netkané, jenž vykazují vzhledem k technologii výroby a větších tloušťek výrazně vyšší absorpční potenciál.
Pro stabilizační funkci jsou obecně geotextilie vhodné jen pro velmi měkká podloží Edef,2 < 5 MPa, jinak v konstrukcích nepřináší účinek. V této aplikaci fungují geotextilie pod zatížením jako tahové membrány. Chceme-li tedy zmobilizovat jejich pevnost, musí dojít k jejich svislému přetvoření, to však způsobí vytvoření nepřijatelných deformací, které nelze v trvalých konstrukcích připustit. Z tohoto důvodu je jejich použití omezené na konstrukce dočasné, na měkkých podložích, které umožní vznik membránového efektu. Pro mechanickou stabilizaci doporučujeme využití monolitických geomříží, které vykazují nejvyšší stabilizační účinek.
Drenážní funkci mohou částečně plnit netkané geotextilie především velkých tloušťek. Zpravidla se ale nejedná o jejich primární funkci v zemních konstrukcích, ale o funkci sekundární. Vlivem malé propustnosti v rovině geotextilie, jenž mnohdy prudce klesá s jejím stlačením, dosahuje rychlost vody malých hodnot, geotextilie se postupně zanáší a dochází tak k omezení jejích drenážních schopností. Geotextilie se pro tuto aplikaci používají jen pro nenáročné aplikace a výlučně v kombinaci s pískem nebo štěrkem. V náročnějších aplikacích je vhodnější použít drenážní geokompozit, který dosahuje řádově vyšších propustností ve své rovině než netkané geotextilie.
Používání geotextilií jako výztužných tahových prvků je podmínečně vhodné při budování strmých svahů. V návrzích se nejčastěji používají tkané případně pletené geotextilie z polyesteru méně často z polypropylenu. Důležitým aspektem správného návrhu výztuhy je vedle nominální dlouhodobé pevnosti rovněž její sečná tuhost při nízkých přetvoření charakterizující II. mezní stav konstrukce, kdy průběhy provedených tahových zkoušek mnohdy poukazují na výrazný nárůst deformací při malých generovaných silách (nízká počáteční tuhost). Tato skutečnost vede velice často k nekontrolovatelnému přetváření konstrukcí, jež může v konečné fázi ovlivnit nejen její estetický vzhled ale i bezpečnost a spolehlivost.
Následující graf zobrazuje pracovní diagramy vzorků tkaných geotextilií u nichž je patrné, že při nízkých přetvořeních vykazují velmi malou počáteční tuhost. V oblastech nízkých deformací (do 5%) v určité fázi zkoušky dochází k nárůstu deformací při neměnící se síle. Teprve následně vykazovaly vzorky víceméně rovnoměrný (lineární) nárůst odporující síly v závislosti na protažení.
V návrzích je tedy nutné tuto skutečnost zohlednit a definovat jak dlouhodobou pevnost v závislosti na dílčích redukčních faktorech (zohledňující poškození vlivem instalace, creepové chování geosyntetika, chemické a biologické vlivy), tak i počáteční tuhost výrobku v oblastech nízkých deformací tj. pro 0,5 %, 1 % a 2 %.
Pro stanovení minimální tuhosti doporučujeme použít následující vzorec, kdy u pevnosti odpovídající zvolené deformaci připouštíme maximálně 10 % odklon od lineárního průběhu zkoušky:
Tε=X≥ (0,9 xε x Tmax)/εmax, kde
Tε ... pevnost při x% protažení [kN/m]
ε ... x% přetvoření dle ČSN EN ISO 10319 [%]
Tmax ... maximální pevnost v tahu dle ČSN EN ISO 10319 [kN/m]
εmax ... maximální přetvoření dle ČSN EN ISO 10319 [%]
Dodavatelé a výrobci geotextilií zpravidla udávají hodnotu tahové pevnosti při 2% protažení, upravený vzorec pak bude:
Tε≥ (1,8 x Tmax)/εmax
Závěr
Z výše uvedeného je zřejmé, že návrh vhodné geotextilie podléhá stejným zásadám, jako návrh jakékoliv jiné konstrukce. Je tedy nutné důkladně zvážit její budoucí funkci v konstrukci včetně zhodnocení všech dalších aspektů (životnost konstrukce, způsob instalace atd.).
Za předpokladu správnosti návrhu a respektování základních zásad instalace pak výrobek přináší zlepšení vlastností celé konstrukce. Je však nutné si uvědomit skutečnost, že v případě opačném nebo v případě záměny za nevhodný výrobek se může chování konstrukce naopak zhoršit. Selhání geotextilie pak může v konečné fázi znamenat nemalé investiční náklady na následnou opravu (protržení hráze, vyjíždění kolejí na silniční komunikaci, selhání drenážní soustavy).